Slovenská verzia článku je >> tu. <<
Je ADHD porucha,
nebo jen kompenzace
?
Co je to vlastně ADHD? Co se máme představit pod tímto pojmem?
Nejčastěji se dočtete, že se jedná o poruchu, jejíž symptomy v oblasti pozornosti a neuromotorického neklidu tzv. hyperaktivity jsou až příliš skutečné a mají negativní vliv na děti a dospělé a samozřejmě i na jejich širší okolí. Děti a dospělí, kteří je pociťují, mívají těžkosti v akademickém, pracovním ale i ve společenském životě a následky si často nesou celý život. Může se zdát, že v dnešní době je dětí s touto diagnózou tak nějak hodně.
Každé třetí dítě je dnes označené nějakou diagnózou, ať už je to ADHD nebo ADD, Autismus či specifické poruchy učení atd. Jako by dnes už neexistovalo nic jiného než poruchy. Kam se vytratily aktivní děti, kde se poděli snílkové, kde jsou rebelové, kde jsou tvůrci? Zapomněli jsme na děti nahlížet jako na osobnosti a máme tendenci sledovat už jen jejich nedostatky. Položme si otázku, jestli je doba orientovaná na výkon dobou pokroku nebo zánikem osobností?
Jmenuji se Bibiana Naďová a “poruchám” se věnuji na odborné úrovni více než 15 let a na sebezkušenostní úrovni už 42 let. Moji dřívější obrovskou nevýhodu z dětství teď vnímám jako obrovský dar. Chtěla bych Vám představit můj pohled na tuto poruchu, ať z ní můžete profitovat.
Musí to takhle být?
To, jak se poskytovatelé zdravotní péče spoléhají na diagnózu ADHD a to jak ji zdravotnická komunita přijímá, přináší několik negativních důsledků včetně celkového nebo částečného nediagnostikování primárních příčin, které vysvětlují symptomy v oblasti pozornosti a hyperaktivity. Často se setkávám s názorem, že dnešní děti nemají úctu a nejsou vychované. Vždy si vzpomenu na svoje dětství, kdy dospělí říkali to stejné o nás. Sama jsem byla jedno z těch nevychovaných a neustále pobíhajících dětí, které neposlouchaly na první slovo a skákaly druhým do řeči. Ve škole jim to moc nešlo a jejich jediná vyhlídka byla, že nikdy nic nedokážou. Frustrace střídala frustraci a poznámka napomenutí. Dlouho jsem si připadala jiná a neschopná. Ale dnes jsem vděčná za všechny ty frustrace, za všechny ty roky na obláčku a za všechny ty nepříjemné situace, které jsem zažila. Procitnutí sice nebylo vůbec příjemné, ale kdyby nepřišlo, nebyla by jsem dnes tady a nepsala tyto řádky.
My jako dospělí si už můžeme uvědomit, co všechno má dopad na naše životy a tím pádem i na životy našich dětí. Při studiu příčin různých poruch jsem se dostala až na úplný začátek jejich možného vzniku. A to jsme my sami. Když se podíváme na to, co všechno ovlivňuje naše prožívání, náš emoční a profesní život, uvidíme také to, co všechno ovlivňuje naše děti. Vzpomeňte si na to, jak začal Váš život, jak probíhal a co všechno jste museli překonat a jaké frustrace zažít. Často si možná kladete otázku: “Vychoval jsem svoje dítě správně, neudělal jsem někde chybu?”.
V dnešní době je na internetu nepřeberné množství rad jak “správně” vychovávat svoje dítě, že můžeme jednoduše získat pocit, že vychovat zdravě dravé a šťastné dítě je téměř nemožné. Je toho tolik, co musí rodič vědět, aby se v důležitých chvílích uměl rozhodnout správně. Neopakoval chyby, které ubližovaly jemu nebo co on považoval ze strany rodičů za nesprávné. Je tolik věcí, které se mohou pokazit. A jako by toho nebylo málo, tak se ještě teď dočtete, že péče o dítě začíná už od okamžiku zplození. Víte, že průběh celého těhotenství ovlivňuje nejen pozdější vývoj osobnosti dítěte, ale i to jakými nemocemi nebo poruchami bude trpět a jak dlouho budete žít.
Prožitky dítěte v děloze jsou pro nás do určité míry skryté. Nevíme, jak dítě reaguje a tak vlastně netušíme, co pro ně může být škodlivé. Jako rodiče neustále čelíme zodpovědnosti za svoje děti a chceme pro ně vždy jen to nejlepší. Často se ztrácíme v informacích o tom, co je a co není správné. Často přitom zapomínáme na “zdravý selský rozum” a na to, že “méně je někdy více”, nebo na “zlatou střední cestu”. Někdy se z důvodu nelehkého dětství zaměřujeme na opačný pól a říkáme si: “Já nebudu jako moje máma nebo můj otec.“ Ale když tomu nedáme správnou míru, tak v konečném důsledku děláme v podstatě úplně to samé jako rodiče.
Příklad:“Když mi moji rodiče neprojevovali žádnou náklonnost, s ničím mi nepomáhali a nechávali mě často samotnou, jak se zachovám já?… Budu dítěti dávat všechnu pozornost a zahltím ho tolik, až mu nezůstane ani kousek na seberealizaci. Se vším mu hned pomohu, nenechám ho trápit se a tím mu nedám možnost vyvíjet se… Jako rodič sice udělám pravý opak, ale svému dítěti udělám “medvědí službu”. Tento článek nebude o tom, jaké chyby jste udělali, ale o tom jak to můžete změnit, abyste nemuseli už ani vy ani vaše dítě dál kompenzovat. Mým záměrem je pomoci, Vám rodičům v tom, abyste mohli dát svým dětem co nejlepší podmínky pro zdravý, šťastný a úspěšný život, aby dokázaly naplnit to, proč přišly na svět a alespoň z poloviny splnily svůj potenciál.
Všechno, i ta nejmenší maličkost je důležitá k tomu, abychom uměli najít, kde problém vznikl a následně pak nastavit cílený terapeutický proces.
Už jen samotným uvědoměním si nepříjemných skutečností probíhá terapeutický proces. Zamyslete se tedy nad tím, za jakých podmínek vzniklo vaše dítě a v jakém psychickém rozpoložení jste oba dva byli. Následně si zavzpomínejte na to, jaké jste prožívala těhotenství, jak jste se cítila, co důležitého se odehrálo ve vašem životě v průběhu těch devíti měsíců. A v neposlední řadě si zkuste vzpomenout na celý průběh porodu, od prvních poslíčků až po poslední zatlačení. Všechno je to velmi důležité pro pochopení symptomatiky vašeho dítěte.
Příklad:” Celé těhotenství jsem byla v stresu z práce, šéf na mě tlačil a doma to nebylo o moc lepší, protože jsme stavěli dům a měli jsme hodně práce. Ani si neumím vzpomenout, jak mi rostlo břicho, jestli hodně kopal anebo jestli mi tvrdlo břicho. Celé to bylo jak ve zrychleném filmu. Porod byl naopak velmi dlouhý, jako by se mu nechtělo jít ven, 13 hodin jsem proležela v bolestech. Nakonec mi ho vytáhli kleštěmi za asistence sestřičky, která mi tlačila na břicho, protože jsem už neměla sil tlačit…
Na vyšetření přicházejí s tím, že syn má velké problémy ve škole se soustředěním a je velmi neklidný a plačtivý. Neustále je mámě za “zadkem”, je nesamostatný a bojácný. Do všeho je potřeba ho tlačit a “kdybychom ho nenutili, tak by nedokončil ani první třídu”. Když bychom se nepodívali na průběh těhotenství a porodu, mohli bychom se mylně domnívat, že se jedná buď o rozmazlenost, lenivost nebo dokonce nevychovanost. Z odborného hlediska by nám to mohlo připadat jako neinhibované primitivní reflexy, emoční nezralost, opožděnost ve vývoji osobnosti atd.. Co ale můžeme čekat od dítěte, které už v průběhu těhotenství bylo neviditelné a v nejdůležitější části svého života se vůbec nepřičinilo o to, aby se narodilo a museli ho tahat a tlačit. Nemějme to nikomu za zlé, protože to “co nás formuje, to nás následně ovlivňuje”. Jestliže vás to zaujalo a chcete se o této problematice dovědět více, doporučuji Vám k přečtení knihu “Prvotní otisky” od Artura Janova.
Začneme pěkně postupně
Pojďme se tedy podívat na nejčastější postup, když je dítě nepozorné nebo hyperaktivní. Pokud vy, nebo váš pediatr máte podezření, že s Vaším dítětem není něco v pořádku, odešlou Vaše dítě na neurologické vyšetření. Na tomto vyšetření si neurolog zjistí posturální reflexy a natočí EEG. Už na tomto vyšetření byste měli dostat informaci o tom, jestli má vaše dítě funkční všechny posturální reflexy a když ne, tak které neinhibované novorozenecké reflexy ovlivňují jejich nezralost. Z EEG by měl neurolog vyčíst, jestli je dominantní frekvence zralá, jestli se objevuje habituace s frekvenčním zpomalením nebo rebound efekt.
Co znamenají všechny tyto pojmy? Pojďme pěkně popořádku krok za krokem k možné příčině.
Jaké reflexy sleduje neurolog? Primitivním reflexům se nevěnuje, protože předpokládá, že do 3 let odezněly a testuje posturální reflexy. Primitivní reflexy se vyvíjejí v děloze a jsou plně přítomné u novorozence při narození. Když je neuromotorický vývoj spontánní, přirozený a není blokovaný (například v krční oblasti /následek porodu sekcí, klešťového porodu, zaseknutí v porodních cestách, porod, při kterém se dítě tlačí ven atp./, jsou primitivní reflexy inhibované vyššími centry vyvíjejícího se mozku v prvních šesti měsících života. Abyste si uměli představit o čem mluvím, jeden z reflexů, kterého jste si určitě všimli na Vašem dítěti i vy je Morův reflex. Morův reflex je důležitý při prvním nádechu po porodu a jeho úlohou po narození je přivolat matku, když se vyskytne v blízkosti nějaké nebezpečí. Novorozenec je po narození úplně odkázaný na matku, jediné co umí, je přivolat pomoc hlasitým pláčem. Když se tedy vyskytne nějaký stimul v okolí dítěte, aktivuje se Morův reflex. Projevuje se rozhozením rukou a nohou, je následován pláčem nebo křikem a následně schoulením. Morův reflex je reakcí na nějaký stimul. Může to být dotykový stimul, vizuální, zvukový nebo náhlá ztráta stability. Při normální vývoji Morův reflex vymizí přibližně ve čtyřech měsících po narození. Potom je nahrazený dospělejší, zralejší reakcí na strach, tzv. Startle reflexem. Tento reflex je charakteristický prvotním leknutím, ale vzápětí na to si dítě vizuálně zkontroluje okolí a identifikuje zdroj nebezpečí. Když žádné nebezpečí nehrozí, dítě ignoruje daný stimul a vrátí se k původní činnosti.
„Všechno co špatně vypadá, nemusí ještě špatné být“
Dokud není Morův reflex nahrazený tímto “zralejším” – Startle reflexem, tak se při náhlém stimulu zapíná reakce. A to ještě před tím, než mohou vyšší centra mozku analyzovat situaci a vytvořit tak adekvátní odpověď. Děti i dospělí, u kterých stále přetrvává tento reflex, obvykle bývají velmi senzitivní na jakékoliv stimuly. I na úplně jemné podněty obvykle mívají nepřiměřeně velké reakce. Mohou se projevovat nezralým chováním a mohou mít těžkosti s odfiltrováním nežádoucích podnětů z prostředí přeplněného různými stimuly, které způsobují smyslové přetížení a u dítěte ovlivňují jeho pozornost a chování. Podle mých pozorování se v pozdějším věku tento reflex objevuje i v EEG a to ve formě stále přítomného Delta rytmu, který je prvním rytmem se kterým se dítě narodí. Jak postupně zraje, zrychluje se do rychlejších rytmů jako je Theta a Alfa. Když se i po sedmém roku věku objevuje při zralém Alfa rytmu i rytmus Delta, může to ukazovat na neuromotorickou nebo emoční nezralost. V mé praxi jsem vypozorovala, že když dítě do půl roku života zažívá nepohodu z důvodu nedostatečné přítomnosti vztahové osoby a dostatečně se nevyvine připoutávající vztahové chování a bezpečná vazba, Morův reflex zůstává nadále přítomný, aby dítě chránil. Když se v diagnostice nezohlední tato skutečnost, terapeutický proces nemůže mít takový efekt jako bychom očekávali.
Jak to poznáme? Když se dítě se symptomatikou ADHD dostane k INPP terapeutovi a ten otestuje, mimo jiného i přítomnost Morova reflexu, nastaví terapeutický proces na jeho inhibici. Nervový systém dostává při cvičení informaci, aby se tohoto reflexu zbavil. Když ale nemá jinou ochranu, musí si vytvořit novou kompenzaci. Nejčastěji se objeví ve formě extrémně vysoké amplitudy nad základním rytmem Alfa. Buď jen ve formě habituace, což je zvyšování amplitudy při stresové situaci, anebo je extrémně vysoká amplituda přítomna neustále. To způsobí, že se dívám, ale nevidím, poslouchám, ale neslyším. To je při klasickém hodnocení stavu dítěte diagnostikováno jako porucha pozornosti. Aktivní děti si dokážou vytvořit kompenzaci i na vysokou amplitudu a snižují si jí pomocí motorického neklidu. Tento stav je diagnostikován jako hyperaktivita nebo motorický neklid.
Proč se tedy některé reflexy neinhibují a následně tím vyvolávají problémy?
Příčin může být několik. První je průběh porodu, např. uváznutí v porodních cestách, pupeční šňůra omotaná okolo krku, porod sekcí, klešťový nebo vakuový porod. To může způsobit, že se zablokuje krční páteř nebo se příliš zatlačí temporální lebeční kosti. Tím dojde ke zdeformování lebky a vyvolání dalších problémů. Jednou z dalších možných příčin je vysoká hladina bilirubinu po narození a jeho neklesající, nebo pomalu klesající tendence, protože bilirubin je neurotoxický. Dále může inhibici primitivních reflexů zpomalit nebo narušit i špatný motorický vzorec, který může být reakcí na blokádu krční páteře. Následně se tak neuromotoricky vytváří množství kompenzací. Dítě se zvláštně otáčí, zajímavě leze nebo se hned postaví a začne chodit. Každý i ten nejmenší pohyb od narození je důležitý na inhibici novorozeneckých reflexů. Když neprobíhá standartně nebo dítěti příliš pomáháme, reflexy nemají možnost odeznít a zůstávají přítomné.
Primitivních reflexů je osm, přičemž každý způsobuje odlišnou symptomatiku.
Morův reflex způsobuje hlavně impulzivitu a následné nevhodné chování. Dítě většinou dříve koná než myslí.
Tonický labyrintový reflex může způsobit nestabilitu ve vzpřímeném postoji způsobenou držením hlavy, chůzi po špičkách i po šestém roce věku. Děti mohou mít díky tomuto stále přítomnému reflexu problém s ovládáním očí, z čehož vzniká auditivní chaos.
Asymetrický tonický reflex způsobuje problémy v koordinaci oko-ruka, v akomodaci, konvergenci a fixaci a velmi “rád” způsobuje oslabení vyhranění laterality.
Symetrický tonický reflex krku způsobuje, že horní polovina těla není v souladu s dolní polovinou těla, a je to jako kdyby každá polovina si žila svůj vlastní život. Děti s tímto reflexem neumí chvilku sedět v klidu, neumí si najít vhodnou polohu, držení a chytání míče může být i ve vyšším věku problémem z důvodu problému koordinace oko – ruka.
Hledací a sací reflex ovlivňuje hlavně oromotorickou část tváře. Často se i ve vyšším věku objevuje slinotok, neustálá potřeba stimulace ústní dutinu vkládáním všeho do úst. Položení jazyka výrazně vpředu ovlivňuje hlavně artikulaci a řeč, což se často diagnostikuje jako dyslália multiplex nebo dysfázie.
Úchopový reflex způsobuje hypersenzitivitu na dotek, oslabuje, nebo opožďuje zrání úchopu, narušuje oromotoriku. Tyto děti mají obvykle tendenci stále chodit po špičkách.
-
Babinského reflex nemusí být potlačený do dvou let, občas může přetrvávat i déle. Když se však objeví ve vyšším věku, může být znakem hypoglykémie nebo se ukazuje i při skleróze multiplex.
Galandův spinální reflex, který přetrvává, může způsobit nepokoj, potřebu být neustále v pohybu, problém s pozorností a krátkodobou pamětí, nočním pomočování a nadměrné vytáčení boků při chůzi.
Reflexy, které jsem teď v krátkosti popsala, jsou jen výběrem některých reflexů, které sehrávají důležitou roli v raném vývoji motoriky a souvisejících zručnostech. Toto je však jen začátek rozvoje rovnováhy a koordinace, ale poskytuje základy, na kterých stojí i vývoj dalších zručností. Jestliže vás to zaujalo, pak si urřitě přečtěte knihu “Dítě v rovnováze” od Sally Ģoddard Blythe.
Reflexy, které testuje neurolog, jsou reflexy posturální. Ty se začínají rozvíjen po narození a měly by být plně rozvinuté do 3,5 roku života. Dokud nedosáhne dítě školní věk, posturální reflexy by měly být už plně přítomné a zároveň by neměly přetrvávat primitivní reflexy. Během prvního roku života dětský mozek intenzivně vytváří spojení s vyššími mozkovými centry. Mozek přebírá kontrolu nad primitivními reflexy a místo nich nastupují zralejší formy vývoje takzvané posturální reflexy.
Posturální reflexy jsou zodpovědné za kontrolu rovnováhy, postoje a pohybu v gravitačním prostředí. Tyto reflexy jsou odpovědí na gravitační působení. Vývoj posturálních reflexů závisí na schopnosti dítěte kontrolovat si svoje tělo, postoj a pohyb.
Na závěr si to shrneme.
Některé děti nezískají v prvním roce života úplnou kontrolu nad primitivními reflexy a nevyvinou se jim plně posturální reflexy. Tyto děti potom mají těžkosti s kontrolou pohybu, která přímo narušuje jejich koordinaci, rovnováhu, jemnou motoriku a hrubou motoriku, což následně ovlivní i proces učení. Přítomnost primitivních reflexů může ovlivňovat také smyslové vnímání, může být mimo jiné příčinou hypersenzitivity na některé stimuly a hyposenzitivity na jiné stimuly. Jak jsem už dříve zmínila, kromě reflexů kontroluje neurolog i EEG. Nejčastěji z důvodu, jestli se tam nenachází epileptický fokus nebo jiná epileptická aktivita, na základě které by mohl přisoudit symptomatiku, kterou vaše dítě má. Když by se na EEG podíval neuropsychologickým pohledem, viděl by obrovské množství nesmírně důležitých informací, které mu EEG nabízí. Během mojí praxe v Praze jsem pracovala s neuropsychologem a neurofyziologem a získaný pohled na EEG mě nadchnul natolik, že jsem se dále vzdělávala. Sledovala jsem svoje pacienty a jejich symptomatiku a naučila jsem se jejich EEG vlny číst jako knihu. Je to neuvěřitelné, co všechno se můžete dovědět na první pohled z podobných vlnek. Někdy je to vlnobití a jindy zase krásná čirá ničím nerušená řeka, někdy jsou vlny vysoké a jindy zase nízké. Nedokážu Vám lhát a chci Vám všechno povědět. Chtěla bych Vám ukázat, co způsobuje problém, jaké jsou obranné mechanismy, co mu chybí a s čím bojuje, co nechce vidět a slyšet. Povím Vám úplně všechno, možná i to, co bych si chtěla nechat pro sebe. Je to nádherná zvlněná krajina s množstvím důležitých informacích o spouštěčích problémů s pozorností, s pamětí, s motorickým neklidem…
Někdy je to vlnobití a jindy krásná, ničím nerušená řeka
Další vyšetření, které vás čeká, je-li vaše dítě nepozorné a příliš aktivní, je psychologické vyšetření. To většinou probíhá tak, že se udělají základní inteligenční testy, testy pozornosti a vypíše se dotazník. Já jsem zatím ve své praxi nepotkala dítě se symptomatikou ADHD, které by mělo snížený intelekt. Ale když je nepozorné a má krátkou výdrž, tak se může velmi lehce stát, že mu snížený intelekt přisoudí. Proto je důležité, aby se psycholog zaměřil na vyšetření inteligenčního potenciálu, abyste viděli, jak jeho problém s pozorností ovlivňuje jeho krátkodobou pozornost a výdrž.
Když se dostanete ke speciálnímu pedagogovi, tak vašemu dítěti vyšetří specifické deficity ve vizuálním, auditivním a taktilním zpracováním. V tom lepším případě nastaví terapeutický proces například ve formě Sindelar terapie.
Nesmírně důležité ale je, že všechny tyto deficity jsou už jen sekundárními příznaky nezralosti, ať už neuromotorické, neurosenzorické či emoční.
Proč se v dnešní době děti velmi rychle vzdávají a nechtějí převzít zodpovědnost? Důvodem je skutečnost, že my jsme té zodpovědnosti měli až příliš a našim dětem chceme všechno ulehčit. Každý z jiných důvodů a přístupem. Ale jedno je jisté, že platí staré známé “těžko na cvičišti, lehko na bojišti”.
A jak tedy zjistit co může být příčinou problémů Vašeho dítěte?
Jednoduše
Komplexní diferenciální diagnostika je skvělá v tom, že ji provádí jeden člověk, který dokáže jednoduše vidět souvislosti
Více o této diagnostice je zde…